~ Špatně vydařená L♥veStory ~ 3. díl

24. února 2010 v 17:12 | the feé {čti d fií} |  stories
V minulém díle:
"Kam jdeme?" zeptala jsem se Roberta, který byl divně zamyšlený a jemně se mračil. "K moři … je to tam krásné" usmál se. "Dobře. A proč se tolik mračíš?" zeptala jsem se. "Já se nemračím, vadí mi to sluníčko" řekl a ukázal na slunce daleko na nebi. Jasný, dobrá výmluva, pomyslela jsem si.

Došli jsme na krásnou pláž s jemným pískem, který se propadával pod nohama. Na molu stálo pár racků, kteří si vyhledávali potravu. "Jé. Tady je to krásné" rozplývala jsem se nad krásnou krajinou u moře. "Sem chodím, když si něco potřebuju srovnat v hlavě" usmál se Robert a podíval se na mě. "A teď si něco potřebuješ srovnat v hlavě?" zeptala jsem se s úsměvem. "Ne, jen jsem ti to chtěl ukázat" řekl Rob a došel až k moři. Šla jsem za ním. Nechala jsem si slanou vodou omývat nohy. Bylo to příjemné, voda byla teplá. Šla jsem na molo a většina racků odlétla. Koukala jsem daleko do moře. "Líbí se ti to tu?" zeptal se Robert. "Ano, moc" usmála jsem se. Chvíli jsme si koukali do očí. Až teď jsem zjistila jak je přenádherný. Vypadal jako princ. A já ježibaba, zamračila jsem se. Pořád jsme se na sebe koukali. Chce mi dát pusu?, zeptala jsem se sama sebe v duchu. Pak se najednou naklonil a … jeho rty se přitiskly na moje. Ještě jsem se s nikým nelíbala, obávala jsem se, neumím to. Šlo to docela lehce, nechala jsem se vést těmi jeho rty. Pak se odklonil a zamilovaně se na mě podíval. Nevěděla jsem co říct, tak jsem byla radši zticha, ještě bych to pokazila. Uběhla jsem před jeho pohledem. Asi by mi začali téct slzy štěstí, kdybych ho znovu viděla. Možná bych se začala smát. Nejspíš ani on nevěděl co říct. Koukala jsem se do moře. Pak ale najednou promluvil. "Nelíbím se ti?" zeptal se Robert s obavami. "Líbíš se mi, jen, nevím co říct. Ještě nikdy …" nedořekla jsem větu, protože mě najednou někdo sáhl na zadek. Byl to Robert. Vyhnula jsem se mu. "Co je?" zeptal se přísně. "Chodíme spolu přece!" řekl naštvaně. "Já, tohle nechci" řekla jsem a uhnula před jeho očima. Šla jsem pomalu na ten jemný písek - pryč z mola. Sedla jsem si tam a začala prstem malovat srdíčka. Viděla jsem, jak Robert přichází za mnou. Vypadal divně. Rychle jsem rukou mávala po písku, abych srdíčka zamaskovala. Rob si sednul vedle mě. "Promiň" omlouval se. "To je dobrý. Já se ti omlouvám" zamračila jsem se na písek. "A ty tady bydlíš?" zeptala jsem se. "No, jo" řekl. Já to věděla. Podívala jsem se na hodiny. Bylo půl druhé. "Co budeme dělat?" zeptala jsem se. "Co cukrárna?" usmál se. Přikývla jsem. Zvedli jsme se a šli směrem k cukrárně. Sice nevím, kde tu cukrárna je, ale Robert to určitě věděl.
Došli jsme do cukrárny a obsluha nám přinesla jídelníček s dobrotami. "Já mám vybráno" řekla jsem. "Já asi taky" usmál se Robert. Pak přišla obsluha a zeptala se nás, co bychom si přáli. "Já bych chtěla tenhle pohár" řekla jsem a ukázala na obrázek poháru. Vybírala jsem si podle ceny, nechtěla jsem Robertovi moc zatěžovat, svoje peníze jsem neměla. "Já tohle" ukázal Robert. Asi po 8 minutách jsme měli poháry na stole. Můj pohár byl výborný. Když jsme dojedli, došlo na placení. To ovšem neprobíhalo zrovna nejlíp. "Celkem to je 15 dolarů" řekla paní, která nás obsluhovala. Robert se podíval na mě. "Já-já jsem si peníze nevzala" zamračila jsem se, protože jsem myslela, že to Rob zaplatí. "Tady" řekl zamračeně Robert a dal paní peníze. Když jsme vyšli ven, Robert na mě hned spustil několik nepříjemným slov. "Jaktože nemáš prachy? Já ti všechno platit nebudu!" křikl na mě a já jsem nevěděla co říct. "J-já n-nevěděla, že s-si mám vzít p-peníze" zakoktala jsem v rozpacích. "Jaktože si to nevěděla? To je fakt hrozný. Jdeš na rande a nevezmeš si peníze. To je jak v zlým snu" zlobil se Robert. Spíš já jsem jak v zlém snu, pomyslela jsem si. "Jo, já už si peníze brát budu. A to co si za mě zaplatil, ti samozřejmě vrátím" zamračila jsem se. "Ne, ne. To nemusíš" usmál se Rob. Tak tohle už vůbec nechápu! Chvíli se chová jako debil a pak najednou jak je to milej kluk. Né, na tohle mu neskočím. "Dobře. No, já teď už musím jet domů. Tak snad někdy jindy" usmála jsem se. Jindy? Už ho nechci vidět! "Dobře, tady máš mé číslo" řekl a na kousek papírku napsal své číslo. "Tak ahoj" usmála jsem se. "Ahoj" řekl Rob a políbil mě na tvář. Tedy, on mě chtěl políbit na pusu, ale já jsem pohnula hlavou, protože jsem nechtěla, aby mě líbal. Já s ním chodit nechci. Šla jsem na autobus a najednou jsem zjistila, že nemám peníze na autobus. No to mě podrž! On to takhle chtěl! Robert mě tu chtěl normálně nechat! Ale jen tak mu to neprojde. Vytáhla jsem mobil a chtěla vyťukávat mámino číslo. Jenže pak mi došlo, že když zavolám mamce, bude na mě naštvaná, že jsem jí neposlechla. Jenže já jí nemusím říct, že mně ublížil. Vlastně mi neublížil. Teda ublížil. Zlomil mi srdce. Začala jsem vyťukávat číslo. "Haló?" ozval se mamčin hlas. "Tady Catlin" řekla jsem mamce. "Já vím. Co potřebuješ?" zeptala se. "Nepřijela bys pro mě do města …" Bože! Vždyť já nevím, kde jsem! To ne! "Mami, já nevím, kde jsem, zeptám se tady někoho, ano?" Sakra, sakra. Mamka to pozná, co mi je. Šla jsem k jedné paní. "Dobrý den, můžu se zeptat, v jakém městě se nacházím?" zeptala jsem se s úsměvem. "Ano. Nacházíte se v Jacsonvillu" řekla paní. "Děkuji" usmála jsem se. "Mami? Jsi tam? Tak prosím, přijeď do Jacsonvillu" prosila jsem. "Jak ses tam proboha dostala?" okřikla mě matka. "Já sama nevím" zamračila jsem se v nadějích, že mě mamka vidí. "Hmm… budu tam tak za půl hodiny" řekla mamka a zavěsila. Za půl hodiny?, ptala jsem se sama sebe.

_______________________

Už to "špatný" začíná :D ale to není všechno!! :D
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Popsicle Popsicle | Web | 24. února 2010 v 20:14 | Reagovat

:D

2 Popsicle Popsicle | Web | 24. února 2010 v 20:22 | Reagovat

Připravuji se psychicky na zítřejší fyziku

3 NaTuŠ^* NaTuŠ^* | Web | 24. února 2010 v 20:38 | Reagovat

Týýýjo nádhera další díl pls jsem nadšená tím napínáním :-D určitě tam za ní příjde a bude ji opruzovat ! :-D

4 cz-cyrus cz-cyrus | 25. února 2010 v 16:32 | Reagovat

groschlova.v@seznam.cz

5 Popsicle Popsicle | Web | 25. února 2010 v 18:05 | Reagovat

Újde to

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama